Eva
Kuncová
Eva je mladá, experimentující malířka a výtvarnice z Plzně.
Obrazy a další díla tvoří s lehkostí, srozumitelně a nezřídka i s břitkým humorem.
Eva v čase
1990
Narozena v Praze do rodiny hudebníků.
1995
Zahájení odborné přípravy na budoucí kariéru houslové virtuosky.
1997
První nevinné setkání s budoucím manželem.
2004
Definitivní opuštění od plánu stát se houslovým virtuosem.
2005
„Půjdu studovat malbu na střední!“
„Dělej něco, co Tě uživí.“ , řekli mi moji rodiče s konzervatoří a AMU…
2013
Ukončení studia porodní asistence v Plzni a první zaměstnání na Gynekologicko-porodnické klinice v Plzni.
2014-2015
Půlroční zdravotnická mise v Ugandě v rovníkové Africe.
2015
První překreslení ušmudlané skici z hospody na plátno, nadšení z objevu plátna a barev.
Únor 2016
Výstava s názvem Autor neznámý v Moving Station v Plzni.
2016
První svatba, dovolená v Jugoslávii a barevná televize… Vznik prvních „opravdových“ obrazů.
2017
Jsem matka! Maluje se, když dítě spí.
Leden 2018
Výstava obrazů a plastik v galerii Azyl v Plzni.
Září 2018
Výstava obrazů a plastik v galerii Visio Art v Plzni.
O Evě
Narodila se v Praze jako druhé dítě do umělecké rodiny (otec klavírista, matka flétnistka, bratr matematický génius bez hudebních a jiných uměleckých vloh). Je povoláním porodní asistentka, má dceru Rozálii a manžela Radovana. Ale koho to zajímá, pojďme k věci…
Jejíž výtvarná kariéra v malbě na plátno začala teprve před třemi lety. Mnohé z nás by mohlo napadat, čím může tato nezkušená žena bez výtvarného vzdělání zaujmout dnešní publikum přesycené uměním. Na výstavách, koncertech, přehlídkách vidíme řemeslně super-profesionální výkony, avšak autorčina přednost je jinde. Přes nesporný výtvarný talent, který jistě potřebuje ještě dobrousit, jde hlavně o osobitost a fantazii. Jedná se o vlastnosti pro umělce nedocenitelné, nikoli však ojedinělé. To, co Evu Kuncovou však odlišuje a dělá z ní originál, je skloubení těchto vlastností s obsahovou srozumitelností. Jistě příjemná změna proti řadě dnešních děl, kde forma jaksi odvála sdělení. Jak krásné je přece přijít do galerie a místo tichého, nevyřčeného studu, že dílu vůbec nerozumím, najít vzkazy sice překroucené, místy ironizující, ale v podstatě známé, jen v novém a velmi originálním vidění světa.
R. K.
